Vznik pošty

Prvočátky

Předávání informací je jednou z podstat vývoje lidstva. Po vzniku písma se k jejich přenosu používaly kameny nebo hliněné tabulky. Když se začaly používat sofistikovanější druhy materiálů (papyrus, kůže, pergamen, látka a v neposlední řadě papír) začalo mít předávání zpráv do určité míry podobu poštovního spojení, jak jej známe dnes.

Starověký Řím

Doprava zpráv dosáhla svého vrcholu u Římanů na konci starověku. Za vlády prvního římského císaře Augusta na počátku našeho letopočtu vznikla poštovní zařízení nazývaná od té doby "cursus publicus". Byla to síť středisek, která sloužila k přepravě zpráv, osob a zavazadel pod vedením speciálních úředníků a zřízenců. Od názvu "cursus publicus" vzniklo označení pro poštu ve španělštině (correo) a portugalštině (correio). Střediska byla dvojího druhu: mansiones - stanice sloužící k odpočinku (vzdálené od sebe zhruba jeden den cesty) a mutationes - stanice přepřahací (docházelo zde k výměně koní). Jednotlivé stanice neměly žádné speciální názvy, ale označovaly se dle místa např. "mansio posita in …" - stanice položená, zřízená v … . Z latinského "posita" postupně vznikl výraz pošta, který ve 13. století pronikl do evropských jazyků.

Organizace dopravy byla založena na síti silnic, které spojovaly Řím se všemi provinciemi (Via Appie - do Brindisi; Via Aurelia - k Tyrhenskému moři a Via Flaminia - do Rimini). Na síť Via Flaminia navazovala silnice vedoucí do blízkosti ohbí Dunaje u slovenského Komárna.

Rozvoj poštovnictví v Evropě

Po pádu Římské říše v 5. století n. l. tento Cursus publicus postupně upadal a až v 8. století začal nové poštovní cesty zřizovat Karel Veliký z území nynější Francie do Španělska, Itálie a Německa.

Postupně se vedle panovníkových poslů začínali objevovat i poslové církevních úřadů, klášterů a univerzit. A také kupci začali vydržovat své zvláštní posly, kteří obstarávali pravidelné poštovní spojení mezi význačnými evropskými městy.

V 15. století, kdy se Praha stala sídlem Karla IV., vedly do Čech hned dvě poštovní cesty. První přes Cheb, Loket, Kadaň, Žatec, Louny a Slaný a druhá přes Tachov, Kladruby, Plzeň a Beroun. V tomto století vstoupila do historie evropského poštovnictví také italská šlechtická rodina Thurn-Taxisů, jejíž členové byli nepostradatelnými poštovními kurýry ve službách papežské kurie. Tato kurýrní služba se stala počátkem novodobého poštovnictví.

V roce 1490 bylo na rozkaz císaře Maxmiliána I. zřízeno poštovní spojení z Rakouska do Nizozemí, Francie a Říma. Dne 1. 3. 1500 jmenoval Maxmiliánův syn Filip I. Franze von Taxise do čela tohoto poštovního zřízení a ten se tak stal zakladatelem thurn-taxiské pošty, která postupně vytvořila síť poštovního spojení ve všech zemích střední a západní Evropy.

Thurn-Taxisové

V roce 1526 dal císař Ferdinand I. nejvyššímu dvorskému poštmistrovi Antoniovi von Taxisovi za úkol zřídit spojení mezi Prahou a Vídní. Od následujícího roku se toto stalo trvalým spojením mezi oběma sídelními místy Habsburků. Na starost ho dostal Ambrož von Taxis a spolu s titulem poštmistra v Praze řídil i správu pražského poštovního úřadu.

V roce 1615 obdrželi Thurn-Taxisové od císaře Matyáše titul generálního poštmistra dědičně a udrželi si ho až do roku 1867. Ovšem ne v Čechách, kde tento vliv Taxisů na řízení pošty trval jen do roku 1564, kdy byl tehdejší nejvyšší poštmistr Kryštof von Taxis pro nepořádky a dluhy z tohoto místa sesazen a uvězněn v Bílé věži na Pražském hradě. Na jeho místo byl pak jmenován vídeňský poštmistr Pavel Wolzogen.

V roce 1867 od Thurn-Taxisů pruská pošta odkoupila za 3 miliony stříbrných tolarů rodová privilegia a ponechala jim pouze právo na bezplatnou dopravu osobní korespondence členů rodu.

Vývoj v Čechách

Na našem území zakoupila v roce 1622 práva k provozování pošt rodina Paarů a držela je až do roku 1722, kdy byla pošta částečně zestátněna. Zůstal jim pouze titul a funkce nejvyššího dvorského poštmistra. Teprve v roce 1743 došlo z popudu císařovny Marie Terezie prakticky k úplnému zestátnění poštovnictví v celé říši. Paarům zbylo jen právo na bezplatnou dopravu osobní pošty. I to ovšem definitivně skončilo zrušením rodových (šlechtických) titulů a výsad po vzniku Československé republiky v roce 1918.