Vznik a provoz poštovní služby na Niuafoou

Niuafo'ou (doslova Mnoho nových kokosů) je ostrov v Tichém oceánu, který patří ke království Tonga. Je nejsevernějším ostrovem Tongy a patří do skupiny ostrovů Niuas. Tvoří v rámci státu samostatný distrikt. Ostrov leží na půli cesty mezi Fidži a Samou a má přezdívku Tin Can Island (Plechovkový ostrov). Ostrov tvoří Kaldera štítové sopky ve tvaru prstence o průměru zhruba 8 km. Uprostřed se nachází jezero Vai Lahi o průměru okolo 4 km a maximální hloubce 84 m. Niuafo'ou je vlastně vrchol sopky. Sopka stojí téměř kolmo a spadá do hloubky 6 km hlubokého moře, obklopeného strmými útesy. Takže je nemožné zde vytvořit přístav pro velké lodě, jelikož je zde oceán příliš hluboký nemohou lodě spustit kotvu. Je to také obtížné pro malé lodě protože u útesů jsou velké vlny. Na ostrově žije asi 650 obyvatel.

Začátky poštovního provozu

Arthur Frances Leopold Tindall (1881-1938) hrál důležitou roli v historii Tin Can Mail (TCM). Obchodoval s plachetnicí Ysabel a založil kokosovou plantáž na Niuafo'ou. V roce 1882 přijíždí na ostrov William Travers jako manažér plantáže, byl jediným bílým mužem na ostrově. Travers ale potřeboval spojení se svojí společností v Austrálii. Napsal poštovnímu úřadu v Tonganu, a požádal je aby jeho poštovní zásilku převzal kapitán jedné z lodí společnosti Union Steamship Company když budou proplouvat kolem ostrova. Leopold Tindall zajišťoval lodě společnosti Union Steamship Co., Ltd v Aucklandu, aby zastavili u ostrova Niuafo'ou, a aby vyzvedli a doručili poštu. Tyto lodě pravidelně obchodovaly mezi ostrovy Pacifiku. Když kapitáni zapnuli sirénu na lodi, Travers opatrně zabalil dopis do mastného papíru odolnému proti vodě a přivázal ho ke krátké hůlce a poslal nejsilnějšího plavce na ostrově aby plaval k lodi a předal dopis kapitánovi. Tímto způsobem vznikla přes 100 let trvající poštovní služba Tin Can Mail.

Plavci

Ostrovní rybáři byli zvyklý na koupání v nebezpečných vodách, kde je hodně žraloků. Každý plavec držel dlouhou dřevěnou tyč, umístěnou pod jedno rameno aby mohli plavat a převzít plechovky s poštou. První plechovky byly od australských čokoládových sušenek a byly malé, později byly plechovky již větší.Silné proudy, které jsou kolem ostrova znamenaly, že plavec musel plavat až šest hodin, než získal poštovní pouzdro z paluby lodi, která byla vzdálena jen kilometr od pobřeží. Při bouřlivém počasí se ukázalo, že je nemožné plavat k lodi a sbírat plechovky s poštou ve vodě, a tak se vyzkoušelo mnoho dalších metod.

V roce 1902 napsal William Edgar Geil ve své knize Ocean and Isle, že sledoval kapitána který posílá dopisy na ostrov pomocí raket. Při této příležitosti byl pokus úspěšný, ale raketa často překonala ostrov, přistála v jezeře uprostřed, nebo se ztratila v podrostu. Často se stávalo, že se balík dopisů po cestě dostal do plamene rakety. Přílet rakety byl velkou událostí, a celá populace ostrova to sledovala. Pak začalo hledání balíčku. Kdo našel balíček tak získal odměnu. Byly to první pokusy raketové pošty na světě (1900 - 1902).

William Travers pozval v roce 1921 Charlese Ramsaye, který byl v první světové válce těžce raněn, aby přišel na Niuafo'ou jako manažer plantáže. Charles Ramsay byl jediný bílý muž, který také dělal plavce a plaval za každého počasí. Začal provozovat tuto poštu. Když loď připlula v noci, zahoukala siréna a plavci plavali ve skupině a jeden nesl lampu. Když plavali zpátky ke břehu musel být na břehu rozdělán oheň, aby plavci s poštou věděli kde je pobřeží. V dubnu 1931 byl domorodý rybář Folau napaden žralokem a později na zranění zemřel. Příběh, že plavec byl napaden, byl považován za "legendu", kterou vytvořil Quensell. Ramsey sám napsal, že taková nehoda se během jeho plavání pro poštu nevyskytla, a to plaval celkem 112 krát. Mezi těmito dvěma muži byla velká rivalita. Ramsay pracoval pro agenturu Morris Hedstrom Ltd a Quensell pracoval pro konkurenční obchodní společnost Burns Philp (South Seas) Pty Ltd. Později vláda zakázala doručování pošty plavci a nařídila pro poštu jezdit v kanoi. Ale to bylo mnohem obtížnější, protože kánoe musely být shozeny z útesu a potom posádka musela skočit do vody a vylézt do kánoe, při velkých vlnách u útesů to bylo velmi obtížné. Charles Ramsay opustil ostrov v roce 1932.

Walter George Quensell

Walter George Quensell se narodil 4. listopadu 1880 v Helmstedtu v Německu. V roce 1919 Walter Quensell a manželka Emma dorazili na ostrov Niuafo'ou, kde se usadil jako obchodník s Burns Philp (South Seas) Co. Ltd. V roce 1926 Walter vzal svou manželku Emmu a šest svých dětí na Nový Zéland, kde Emma a děti zůstaly aby mohli děti chodit do školy a Walter se vrátil na ostrov Niuafo'ou, aby zahájil svou službu "Tin Can Mail". Quensell nikdy neplaval pro poštu, ale jeho sestra Pauline Hoeftová, plavecká šampiónka Austrálie, se stala jedinou ženou, která občas pomáhala Tonganům a plavala pro poštu. Ramsay zahájil odesílání pošty dost amatérsky, ale Quensell byl mnohem razantnější. Postavil přístřešek na břehu a odesílal dopisy pro cestující na výletních lodích. Ramsey, provozoval poštu pro romantiku a tím vytvořil světový zájem o speciální poštovní službu, byl úmyslně zneužit jeho komerčním rivalem. Aby vláda viděla, že se pošta bude vozit na kánoi, přidal Quensell na razítko "TIN CAN CANOE MAIL" ale plavci stále raději plavali než pluli na kánoi. Kapitáni na lodích také používali vlastní razítka, kde byla vyznačena poloha ostrova, jméno kapitána a jméno lodi která poštu vezla. Quensell se domluvil s kapitány lodí, že pokud by cestující chtěli poslat své dopisy plechovkovou poštou museli zaplatit 6 Tonžských pencí, aby pokrývaly náklady, V pozdějších letech vyvinul Quensell razítka v různých jazycích (francouzky, španělsky, maorsky, holandsky, řecky). V dopise Quensell napsal příteli, že během svých 27 let na ostrově poslal více než jeden a půl milionu dopisů do 148 států, a jemu přišlo 40 000 dopisů většinou z USA. Historie všech těchto dopisů by stačila na samostatnou studii.

Sopka Niuafo'ou je poměrně činná, ale v roce 1946 došlo k obrovské erupci a polovina ostrova byla pohřbena pod lávou. Jako zázrakem nebyly žádné lidské oběti, ale během dvaceti minut byla nedávno postavená rozhlasová stanice a Quensellův dům s celou sbírkou Tin Can Mail zničena. Obyvatelé byli následně evakuováni a návrat jim byl povolen až roku 1958. Sopka je stále aktivní. Walter George Quensell se na ostrov již nevrátil, zemřel 6. května 1956.

Lodní společnost Matson Cruise Lines

Teprve v roce 1962 lodní společnost Matson Cruise Lines na žádost ostrovanů, začala provozovat poštu Tin Can Mail a pozvala Quensellova syna, nyní žijícího v Auklandu, aby podepsal několik pamětních obálek. Ale již nezískala takový věhlas jako za Quensella. Tin Can Mail pokračovala ve skutečnosti až do roku 1983, kdy bylo na ostrově postaveno letiště a tato unikátní služba bohužel po 100 letech skončila.