První poštovní známka

Vznik poštovní známky

Systém placení poštovních služeb v široké veřejnosti byl v počátcích poměrně složitý. Někde ho platil příjemce zásilky, jinde odesílatel a nebo oba napůl. Problém byl i ve stanovení výše tohoto poplatku. Závisel na hmotnosti zásilky, vzdálenosti adresáta i počtu hranic, které musela zásilka překročit. V Anglii se platili poplatky napolovic a podniky i kupci si stěžovali na jeho přílišnou výši a pomalost pošty. Proto začali psát sdělení pro více adresátů na jeden list papíru, z něhož si adresát sdělení, které mu náleželo, odstřihl a zbytek předal ostatním příjemcům. Bylo to proto, že se platilo za každý jednotlivý list papíru, tedy za obálku i za dopis do ní vložený. To je také důvod, proč se používání obálek ujímalo jen velmi pozvolna. V průmyslových a zalidněných oblastech proto vznikala nezákonná poštovní doprava.

Placená pošta

První pokusy o placení poštovného předem byly většinou neúspěšné. Za prvního předchůdce nalepitelné poštovní známky lze pokládat tzv. "Billet de port payé", tzv. potvrzenka o zaplacení poštovného, která se připevnila na dopis před jeho vhozením do schránky. Zavedl jej Renouard de Villayer v Paříži mezi lety 1653 a 1660. Tuto zaplacenou potvrzenku bylo možné k dopisu připojit i nevyplněnou, a tím vznikl jakýsi dopis se zaplacenou odpovědí. Roku 1680 založil v Londýně Robert Murray soukromou městskou poštu, která měla jednotné poštovné (1 penci) pro zásilky do hmotnosti jedné libry (454 g) na území Spojeného království. Říkalo se jí tehdy "pencová pošta". Její zavedení převzal William Dockwra, který zavedl zvláštní trojúhelníkové razítko, které dokazovalo, že byla zásilka zaplacena předem.

První pokusy o poštovní známky

Je známo několik pokusů o zavedení poštovních známek (ve Švédsku 1823, v rakouské ilyrsko-lombardské provincii 1835), zatím však neúspěšných. Bývalý venkovský učitel Rowland Hill, později generální poštmistr Velké Británie, se prý na jedné ze svých cest ocitl v nevelkém irském městečku a všiml si, že listonoš doručuje dopis mladé dívce. Tato dívka dopis od svého ženicha smutně obracela v rukou a pak ho listonošovi vracela. Hill jí chtěl darovat šilink na zaplacení poštovného, ale dívka s poděkováním jeho pomoc odmítla. Poté se mu svěřila, že se o ženichovi dozvěděla vše podle smluvených znamení na obálce, aniž by musela za dopravu platit. Tato příhoda prý Hilla přivedla na myšlenku poštovní reformy.

Poštovní reforma

6. ledna 1837 vydal Hill brožuru s názvem "Poštovní reforma; její důležitost a uskutečnitelnost".Byl zde navrhnut poplatek ve výši jedné pence za dopis do hmotnosti 0,5 unce (asi 14 g) bez ohledu na vzdálenost, kam se dopis dopravuje (šlo tedy o rapidní snížení poštovného v Británii). Tento poplatek se měl vybírat od odesilatele pomocí kousků papíru tak velkých, aby na ně mohlo být otištěno poštovní razítko a opatřených na zadní straně lepem, aby je po navlhčení bylo možno na dopis přilepit. Toto je nejstarší popis známky, jež se tehdy nazývala poštovní nálepkou (Post Office Label). Po mnoha zasedáních a rozpravách byl Hillův návrh předložen tehdejší britské královně Viktorii k podpisu a 10. ledna 1840 vstoupila reforma v platnost.

První poštovní známka

Podle Hillova názoru bylo nutné vytisknout kousky papíru s výraznou kresbou, jejíž padělání by bylo stejně obtížné jako u bankovek. Noviny "Times" vyhlásily soutěž o nejlepší návrh poštovní známky. Tato soutěž přinesla několik set návrhů, výsledek však neuspokojil ani porotu ani Hilla. Nakonec se předlohou pro černou jednopencovou známku stala medaile s portrétem královny Viktorie, jejímž tvůrcem byl William Wyon. Grafik z ní okopíroval královnin portrét pro rytce první poštovní známky, kterými byli Charles a Frederic Heathové. Tisk dostala za úkol londýnská firma Perkins, Bacon and Petch, která se zabývala tiskem cenných papírů. Byla použita tehdy nejrozšířenější metoda - ocelotisk z rytiny. Tiskárna musela překonat řadu obtíží (formy na tisk, papír, barva a nanášení lepu na papír). Černá jednopencová známka se začala prodávat 1. května 1840 (oficiálně byla ovšem do oběhu dána až 6. května) a zápis v deníku Rowlanda Hilla z prvního květnového dne zněl: Vstal jsem v osm ráno. Poprvé byly známky dnes v Londýně vydány pro obyvatelstvo. Strašný zmatek na poštovním úřadě!

Za několik dní byla dána do prodeje i dvoupencová modrá známka, jejíž tisková deska byla vyrobena přímo z původní desky jednopencové známky. Známky byly vydávány v arších po 240 známkách (20 vodorovných řad po 12 známkách), které tedy stály jednu libru. Na známkách ještě nebyl uváděn název vydávajícího státu. Známky nebyly zoubkované a papír, na němž byly vytištěny, byl opatřen průsvitkami v podobě malé korunky. Královna nařídila, aby její portrét na známkách nebyl měněn, a proto až do roku 1900 královna Viktorie na těchto známkách nestárla. Výjimkou byly známky některých samosprávných kolonií (Kanada, New Founland a Nový Jižní Wales), vydané koncem 90. let 19. století, kde byla královna vyobrazena jako stařena s vdovským závojem.

K vydání prvních známek se váže i vznik jedné z největších filatelistických rarit. První známky byly totiž včas rozeslány všem poštovním úřadům v Anglii, a tak jich několik obdržel i poštmistr v Bathu. Buď z nedbalosti či neznalosti nalepil tento poštmistr první známku z archu na dopis již 2. května (tedy před oficiálním vydáním), ten orazítkoval a odeslal. Dopis se zachoval.